Jehuda Löwy (Liva) ben Becalel (kolem 1525–1609) byl židovský rabín a učenec, talmudista, filozof, kabalistický učenec a pedagog, jenž působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze za vlády Rudolfa II.

Narodil se v Poznani v dnešním Polsku a zemřel v roce 1609 v Praze. Maharal je nejvíce spojován s pražskou židovskou komunitou, kde působil jako vrchní rabín a založil slavnou talmudistickou školu.

Jeden z nejznámějších a nejspíše nejvíce legendárních příběhů spojených s Maharalem je legenda o Golemovi z Prahy. Podle pověsti Maharal vytvořil Golema, bytost ze živé hlíny, která byla oživena kabalistickou magií, aby chránila pražskou židovskou komunitu před antisemitským násilím. Tento příběh je založen na starších židovských legendách o golemech a je pravděpodobně spíše alegorický než historický. Příběh o golemovi nakonec našel své stvárnění nejenom v literatuře, ale i na filmovém plátně a v televizi.

Maharal, učenec

Maharal, známý též jako Der Hohe Rabin Loew (vysoký rabín Löw), byl nejenom rabín a talmudista, ale i moralista a matematik a výjimečný učenec, který ovládal i sekulární vědy. Mezi jeho přátele patřil např. Tycho de Brahe. Byl vynikajícím pedagogem, který ovlivnil i nežidovský svět (spekulativně například i J. A. Komenského). Maharal byl originální filozof, ze kterého čerpal chasidismus, ale i moderní sionismus.

Maharal je známý i pro své hluboké teologické, filozofické a etické spisy, které se zaměřují na židovskou tradici a myšlenky. Jeho nejznámější díla zahrnují “Netivot Olam” (Cesty světa), “Tif’eret Yisrael” (Sláva Izraele), “Derech Chaim” (Cesta života) a “Be’er ha-Golah” (Studna exilu).

Život

Maharal pocházel z významné rodiny sídlící ve Wormsu. Jeho otec, Becalel ben Chajim, byl švagram poznaňského rav Jicchaka Klaubera, dědečka Šlomo Lurii. Maharalův starší bratr, Chajim ben Becalel, a jeho dva mladší bratři, Sinaj a Samson byli také významní učenci.

Od roku 1553 do roku 1573 byl vrchním zemským rabínem (Landesrabbiner) Moravy v Mikulově (Nikolsburg), odkud odešel do Prahy.

V Praze založil ješivu nazvanou Klaus a pořádal společná studia Mišny, jíž věnoval mimořádný význam. Jeho pedagogické metody byly založeny na důkladném a systematickém studiu Tóry, Talmudu a jiných židovských textů.

V roce 1564 sepsal stanovy pražské Chevra Kadiša. V Praze pobýval do roku 1584, kdy se vrátil zpět na Moravu, kde působil jako rabín až do roku 1588 (podle jiných tento čas strávil v Poznani). Do Prahy se podruhé vrátil v roce 1588 a 3. adaru 5352 (16. února 1592) se setkal s císařem Rudolfem II. (obsah schůzky není znám – snad se týkala jejich společného zájmu o alchymii). Krátce nato Maharal opět opustil Prahu a stal se vrchním rabínem v Poznani. Na potřetí se vrátil do Prahy, když byl zvolen vrchním rabínem, kterýžto post zastával až do své smrti.

Pražský Maharal

Ačkoli v Praze strávil pouze část svého života, je zde pohřben a v židovské literatuře je vždy nazýván מהרל מפראג – “Pražský Maharal” což je akronym pro Moraynu HaReav Judah LOEW ben B’zalel – náš učitel Judah LOEW syn B’zalela.

Hrobka velkého rabína nacházející se na starém pražském židovském hřbitově je po staletí cílem poutí zbožných Židů i tisíců turistů, kteří zde, podobně jako u jeruzalémské Zdi nářků zanechávají ve škvírách mezi kameny na papírcích napsaná svá přání. A moudrý rabín jim má k jejich splnění dopomoci.

Maharalův vliv

Maharal byl významný svým hlubokým intelektuálním přínosem do židovského myšlení a duchovní tradice. Jeho filozofické, teologické a etické spisy byly zásadní pro rozvoj židovského učení a mystiky, zejména v oblasti kabaly. Mezi jeho nejvýznamnější příspěvky patří:

Maharal harmonicky spojoval různé aspekty židovského myšlení, včetně halachy (židovského práva), aggady (židovského vypravěčství) a kabaly (židovské mystiky). Rabbi Loewy zdůrazňoval důležitost etiky, mravnosti a zbožnosti v životě každého člověka. Jeho učení nabádala ke spravedlnosti, lásce k bližnímu, pokorě a soucitu. Židovskou komunitu jako jednotu, která má společný cíl, a povzbuzoval k posílení komunitního života a vzájemné pomoci.

Maharalovy myšlenky ovlivnily pozdější židovské filozofy a kabalisty, včetně rabína Chajima Vitala a rabína Elijahu z Vilna. Jeho učení také ovlivnilo chasidské hnutí, které se rozšířilo ve střední a východní Evropě v 18. a 19. století.

V současnosti je Maharal stále považován za jednoho z nejvýznamnějších židovských učenců a filozofů. Jeho díla jsou studována a ctěna v židovských komunitách po celém světě, a jeho myšlenky jsou relevantní a inspirativní pro mnoho lidí. Navíc legenda o Golemovi z Prahy, ačkoliv pravděpodobně alegorická, představuje Maharala jako symbol ochrany a spravedlnosti, což dodává jeho postavě další vý