Židovské svátky jsou důležitou součástí židovského náboženského života a tradičního židovského kalendáře. Tyto svátky mají hluboké historické a kulturní kořeny, které odrážejí bohatou a rozmanitou židovskou tradici. V tomto článku se podíváme na některé z nejvýznamnějších židovských svátků a jejich historický a kulturní kontext.

Pesach

Pesach, známý také jako svátek nekvašených chlebů nebo svátek přechodu, je jedním z nejdůležitějších židovských svátků. Pesach oslavuje osvobození židovského národa z egyptského otroctví, jak je popsáno v knize Exodus v hebrejské Bibli.

Pesach trvá osm dní (sedm dní v Izraeli a mezi reformními a některými konzervativními Židy). Během oslav Pesach se židé zaměřují na svobodu, duchovní obnovu a vděčnost za Boží zázraky, které umožnily jejich předkům uniknout z otroctví.

Hlavním rituálem Pesachu je seder (nebo sedermahl), slavnostní večeře, která se koná první dvě noci svátku (pouze první noc v Izraeli a mezi některými reformními a konzervativními Židy). Během sederu se vypráví příběh o Exodusu a konzumují se speciální potraviny, které mají symbolický význam:

1. Matza – maces (nekvašený chléb): Matza připomíná chléb, který jedli izraelští otroci, když rychle opouštěli Egypt. Nekvašený chléb symbolizuje skromnost a naléhavost.
2. Maror (hořké byliny): Maror, často představovaný křenem nebo hořkým salátem, připomíná trpkost otroctví.
3. Charoset: Sladká směs ovoce, ořechů a vína představuje maltu používanou izraelskými otroky při stavbě egyptských staveb.
4. Karpas: Zelenina, často petržel nebo celer, namočená ve slané vodě, připomíná slzy otroků a jaro, kdy se Pesach slaví.
5. Zeroa: Pečené kosti z jehněte nebo kuřete připomínají Pesachovou oběť, kterou Izraelci obětovali v noci před svým odchodem z Egypta.
6. Bejca: Uvařené vejce symbolizuje cyklus života a obnovu, stejně jako oběť, která byla předložena v chrámu v Jeruzalémě během Pesachu.

Během osmi dnů Pesachu je také zvykem se vyhýbat konzumaci kvasnic a kvašených potravin, což připomíná naléhavost a původní podmínky, za kterých izraelští otroci opustili Egypt.

Kromě sederu a zvláštních potravin spojených s Pesachem se také konají další aktivity a tradice jako:

Čištění domu: Před začátkem Pesachu je zvykem provést důkladné čištění domu, aby se odstranily veškeré stopy kvasnic a kvašených potravin. Tento proces se nazývá “bdikat chametz”.

Symbolické vyhledávání kvasnic: Večer před prvním sederem se v domě koná symbolické vyhledávání kvasnic, přičemž se seškrabuje malé množství kvasnic (chametz) a následně se spálí ráno před začátkem svátku.

Studium a diskuse: Během Pesachu je důležité se zamyslet nad příběhem Exodusu, diskutovat o jeho významech a učit se z něj. Rodiny a přátelé se často setkávají, aby společně studovali a diskutovali o příběhu a jeho důležitosti.

Modlitby a bohoslužby: Během Pesachu se konají zvláštní modlitby a bohoslužby v synagogách, které se zaměřují na osvobození, vděčnost a obnovu.

Pesach je důležitou příležitostí pro židovský národ, aby si připomněl svou historii a oslavil svobodu. Je to také čas duchovní obnovy a posílení vazeb mezi rodinou a komunitou.

Šavuot

Šavuot, známý také jako Svátek týdnů, je jeden z tří biblických poutních svátků, společně s Pesachem a Sukotem. Šavuot oslavuje darování Tóry, Pěti knih Mojžíšových, židovskému lidu na hoře Sinaj. Tento svátek se slaví 50 dní po Pesachu (sedmero týdnů, odtud název “Svátek týdnů”). Během oslav Šavuot se židé zaměřují na duchovní obnovu a hlubší porozumění Tóře. Některé z tradičních zvyků a aktivit zahrnují zejména studium Tóry, modlitby a bohoslužby.

Během Šavuot je zvykem uspořádat studijní sesílky, nazývané “tikun lejl Šavuot”, které trvají celou noc. Účastníci se učí z Tóry, zkoumají židovské texty a diskutují o duchovních tématech. Tento zvyk odráží důležitost Tóry v židovském životě a touhu poznávat a chápat Boží zákony. V synagogách se během tohoto svátku konají zvláštní modlitby a bohoslužby. Během ranní bohoslužby se čte Desatero, deset Božích přikázání, která byla předána Mojžíšovi na hoře Sinaj.

Je zvykem zdobit domy a synagogy květinami a zelení, které představují hoře Sinaj pokryté květinami a rostlinami, když byla Tóra darována. Tato tradice také připomíná, že Šavuot je zemědělský svátek spojený s žní a sklizní prvních plodů.

Během Šavuot je zvykem jíst mléčná jídla, jako jsou tvarohové koláče, jogurty nebo sýry. Existuje několik výkladů tohoto zvyku, jeden z nich je, že mléčná jídla symbolizují “duchovní mléko” Tóry, které živí židovský lid.

Šavuot je důležitým svátkem pro židovský národ, který zdůrazňuje význam Tóry jako základu židovské víry a kultury. Slavením Šavuot se Židé připomínají Boží lásku a péči, kterou projevil prostřednictvím darování Tóry. Svátek také posiluje vazby mezi členy židovské komunity, která se spojuje ve studiu, modlitbě a oslavách.

Kromě zmíněných tradičních zvyků se Šavuot také slaví s rodinným a komunitním prostředím. Rodiny a přátelé se mohou setkávat, sdílet jídlo a povídat si o Tóře a její důležitosti ve svém životě. Některé komunity mohou pořádat zvláštní kulturní a vzdělávací akce, jako jsou přednášky, koncerty nebo výtvarné dílny, které souvisejí s tématy Šavuotu.

Šavuot je také příležitostí k zamyšlení nad hodnotami a etikou, které Tóra zastává, a jak je mohou lidé aplikovat v každodenním životě. Studium Tóry a židovských textů během svátku poskytuje možnost prohloubit pochopení duchovních zásad a zákonů, které utvářejí židovskou kulturu a tradice. V současnosti se Šavuot slaví v různých židovských komunitách po celém světě, a to v různých formách a s různými zvyky. Avšak všechny tyto oslavy mají společný základ: uznání a oslava darování Tóry jako základního kameni židovské víry a identity.

Ros ha-šana

Ros ha-šana, židovský Nový rok, je slaven na první a druhý den měsíce Tišri, který obvykle připadá na září nebo říjen v gregoriánském kalendáři. Tento svátek zahajuje tzv. “Dny náležitosti” (Jamim Nora’im), které vrcholí Desátým dnem, svátkem Jom kipur.

Ros ha-šana je důležitým časem pro židovský lid, který slaví nový rok a zároveň připomíná stvoření světa. Během oslav Ros ha-šana se židé zaměřují na pokání, sebereflexi a modlitby za Boží odpuštění za hříchy spáchané v průběhu předchozího roku.

Během bohoslužeb v synagogách se tradičně troubí na šofar, beraní roh, jehož zvuk připomíná lidem důležitost pokání a obrácení k Bohu. Šofar je také symbolem probuzení, což připomíná věřícím, že je čas k sebereflexi a duchovnímu růstu. Během Ros ha-šana se v synagogách čtou modlitby jež se soustředí na pokání, odpuštění a prosby o zápis do “knihy života” pro další rok.

Během Ros ha-šana se konzumují určitá tradiční jídla, která mají symbolický význam. Mezi tyto potraviny patří jablka namočená v medu, což symbolizuje sladký začátek nového roku, a kulatý chléb (chala), který představuje cyklus života a kontinuitu.

Tashlich je dalším z tradičních zvyků spojených s oslavou nového roku. Tento obřad se obvykle koná na první den Ros ha-šana u tekoucí vody, jako je řeka nebo potok. Lidé při něm symbolicky hází kousky chleba do vody, což představuje odhazování svých hříchů a prosbu o odpuštění. Během Ros ha-šana si židé navzájem přejí “šana tova”, což znamená “dobrý rok”. Tento pozdrav vyjadřuje přání štěstí, zdraví a prosperity pro nadcházející rok.

Během Ros ha-šana a následujících Deseti dnů pokání (mezi Ros ha-šana a Jom kipur) se židé zaměřují na sebereflexi, přehodnocení svých činů a pokání za své hříchy. Je to čas, kdy se snaží napravit své chyby a zlepšit své chování v nadcházejícím roce. Během Ros ha-šana a Deseti dnů pokání věří Židé, že Bůh otevírá “knihu života” a posuzuje činy a zásluhy každého jednotlivce. Lidé se modlí za to, aby byli zapsáni do knihy života a aby jim byl dán další rok života, zdraví a prosperity.

Ros ha-šana je důležitým svátkem pro židovský národ, který připomíná stvoření světa a zároveň slouží jako příležitost k sebereflexi a duchovnímu růstu. Slavením Ros ha-šana židovský lid udržuje svou víru, tradice a komunitní soudržnost, zatímco se snaží zlepšit svůj vztah k Bohu a k ostatním lidem.

Jom kipur

Jom kipur, také známý jako Den smíření, je nejsvětějším dnem v židovském kalendáři. Jom kipur přichází deset dní po židovském Novém roce, Ros ha-šana, a uzavírá tzv. “Dny náležitosti” (Jamim Nora’im). Jom kipur je časem hluboké sebereflexe, pokání a očištění duše. Během tohoto dne se židé snaží získat Boží odpuštění za své hříchy a modlí se za zdraví, blahobyt a pokoj.

Oslavy Jom kipur zahrnují i 25hodinový půst, který začíná před západem slunce na předvečer Jom kipur a končí po západu slunce následujícího dne. Během tohoto půstu se věřící zdržují jídla, pití, kouření a dalších tělesných potěšení. Půst je způsob, jakým se židé soustředí na duchovní očištění a pokání, a zároveň projevují svou oddanost a úctu k Bohu.

Během Jom kipur se konají bohoslužby a modlitby v synagogách, které se zaměřují na pokání, odpuštění a prosby o milost. Některé z těchto modliteb zahrnují Vidui (vyznání hříchů) a Al Chet (modlitba za odpuštění hříchů). Večer před Jom kipur začíná bohoslužba zpěvem “Koli nidrei”, což je aramejská modlitba žádající o zrušení slibů a kajícných přísah, které věřící učinili v průběhu roku. Tato modlitba připomíná důležitost upřímného pokání a duchovního očištění.

Kol Nidrei (také psáno jako Koli nidrei) je aramejská modlitba, která se recituje během večerní bohoslužby před Jom kipur, židovským dnem smíření. Tato modlitba je známá pro svou emotivní sílu a hudební doprovod, který často evokuje hluboké emoce u věřících.

Kol Nidrei má význam “všechny sliby” nebo “všechny závazky” a začíná prosbou o zrušení všech slibů, přísah, závazků, výsadek a zakázek, které byly učiněny v průběhu uplynulého roku nebo budou učiněny v následujícím roce. Modlitba představuje žádost o odpuštění za tyto sliby, pokud je někdo nebyl schopen nebo nebude schopen splnit. Přesný původ Kol Nidrei je nejasný, ale tradice praví, že modlitba vznikla během středověku, kdy byli židé často nuceni konvertovat ke křesťanství nebo islámu pod hrozbou perzekuce. Kol Nidrei byla způsob, jakým mohli tito konvertité vyjádřit svou upřímnou lítost za sliby, které museli učinit násilím nebo pod nátlakem, a zároveň udržet svůj vztah s židovskou vírou a komunitou. Výklad Kol Nidrei se liší v různých židovských tradicích, ale obecně je modlitba vnímána jako symbol duchovní obnovy a jako připomínka upřímného pokání a očištění před Jom kipur. Kol Nidrei také zdůrazňuje důležitost odpustit sami sobě a ostatním za nesplněné sliby a závazky, a povzbuzuje k sebereflexi a zlepšení v následujícím roce.

Neilah je závěrečná bohoslužba Jom kipur, která symbolizuje uzavření “knihy života”. Během této bohoslužby se věřící modlí za poslední šanci na odpuštění a za zápis do knihy života pro další rok. Po skončení závěrečné bohoslužby Neilah se v synagogách znovu zahraje na šofar, což označuje konec Jom kipur. Tento zvuk připomíná lidem, že mají pokračovat v duchovním růstu a zlepšování svého chování po celý rok. Po západu slunce a po zvuku šofaru se půst ukončuje, a rodiny a přátelé se scházejí, aby společně přerušili půst. Tato společenská událost posiluje soudržnost komunity a připomíná lidem důležitost podpory a vzájemné pomoci.

Jom kipur zdůrazňuje hodnoty pokání, odpuštění a duchovního očištění. Slavením Jom kipur udržuje židovský lid své tradice a posiluje svou víru, zatímco se snaží zlepšit svůj vztah k Bohu a k ostatním lidem.

Sukot

Sukot, také známý jako Slavnost stanů nebo Slavnost příbytků, je sedmidenní svátek, který připadá na 15. den měsíce Tišri, krátce po Jom kipur. Sukot má dvojí význam – jednak připomíná dobu, kdy Izraelité putovávali pouští po svém osvobození z egyptského otroctví a žili ve stanech či provizorních příbytcích. Tato historická událost ukazuje Boží ochranu a péči o židovský lid během jejich putování. Dále Sukot slaví sklizeň a zároveň děkuje Bohu za úrodu a ochranu. Tento aspekt svátku je spojen s radostí a vděčností za plody země.

Během oslav Sukot se staví tzv. suka – dočasný příbytek, který se umístí na otevřeném prostranství a je částečně krytý rostlinným materiálem, jako jsou větve, listy nebo tráva. Během svátku se v suce konzumují jídla, modlí se a někdy se v ní také spí. Suka připomíná křehkost lidského bydlení a zároveň Boží ochranu během putování pouští.

Během Sukot se také provádí rituál s čtyřmi druhy rostlin (arba’at ha-minim): etrog (citrónovitý plod), lulav (neotvorená palmová větev), hadas (myrtové větvičky) a arava (větvičky vrby). Tyto rostliny se během svátku spojí a použijí při bohoslužbách. Rituál symbolizuje jednotu a rozmanitost židovského lidu a vděčnost za úrodu. Sukot je časem radosti a oslav, během kterých se konají tradiční tance a písně. Židovské komunity se často scházejí ve svých sukách, aby společně oslavovaly a užívaly si svátek.

Chanuka

Chanuka, také známá jako svátek světel nebo Chanuká, je osm dní trvající svátek, který připadá na 25. dne měsíce Kislev v židovském kalendáři (obvykle v prosinci). Chanuka slaví zázrak a úspěch makabejského povstání proti syrským Řekům, kteří znesvětili Druhý chrám v Jeruzalémě a potlačovali židovskou víru.

Každý večer během Chanuky se na chanukové menore, která má osm ramen a jedno středové (šamaš), zapaluje jedna svíčka. Svíčky se zapalují zprava doleva, ale při zapalování se používá šamaš, který se nachází ve vyšší nebo nižší pozici než ostatní svíčky, a postupuje se zleva doprava. Tímto způsobem se každý den přidává jedna svíčka, až je na konci osm svíček.

Chanuka připomíná zázrak, kdy se v chrámu našla pouze jedna nádoba rituálně čistého oleje, která měla vystačit na jeden den. Místo toho olej zázračně hořel osm dní, což byl čas potřebný k přípravě nového oleje. Tento zázrak je považován za Boží znamení a připomínku jeho přítomnosti a ochrany.

Během Chanuky se tradičně hrají hry, zejména s točou hračkou “káčou” zvanýou drejl (sevivon). Drejl má na každé ze svých čtyř stran hebrejské písmeno, která společně tvoří akronym pro větu “nes gadol haja šam” (velký zázrak se stal tam). Hra s drejlem je zábavným způsobem, jak si připomínat zázrak Chanuky. Během Chanuky se často konzumují pokrmy připravené na oleji, jako jsou latkes (bramborové placky) nebo sufganiot (koblížky plněné džemem), aby připomněly zázrak s olejem.

Menora a chanukia jsou dva rozdílné druhy svícnu používané v židovské tradici, ale často jsou zaměňovány. Menora je sedmiramenný svícen, který má své kořeny v biblickém období. Menora byla původně používána v prvním a druhém chrámu v Jeruzalémě. Je zmiňována v Tóře, kde Bůh přikazuje Mojžíšovi, aby nechal zhotovit menoru ze zlata, která se stane součástí svatostánku. Menora je také národním symbolem státu Izrael a běžně se nachází na synagogálních malbách a ve výtvarném umění. Chanuková menora (chanukia)a je speciální druh svícnu, který se používá během svátku Chanuka. Chanukia má osm ramen pro osm světel, která představují osm dní Chanuky, a jedno centrální nebo oddělené světlo, zvané šamaš. Šamaš se používá k zapalování ostatních světel a během Chanuky se na chanukiji každý večer přidává a zapaluje jedno světlo. Jinými slovy: Zatímco menora je sedmiramenný svícen spojený s biblickou historií a židovským náboženstvím obecně, chanukija je devítiramenný svícen speciálně určený k oslavě svátku Chanuka.

Purim

Purim je židovský svátek, který se slaví každoročně 14. a 15. dne měsíce Adar podle židovského lunárního kalendáře. Purim připomíná záchranu perských Židů před vyhlazením, jak je popsáno v biblické Knize Ester.

Myšlenkou a principem Purimu je oslava záchraně židovského lidu před útlakem a smrtí. Purim slaví zázrak záchraně, odvahu královny Ester a jejího bratranců Mordochaje, a vítězství nad zlem, které ztělesňuje Haman, zlý rádce perského krále.

Jednou z hlavních součástí Purimu je veřejné čtení Megilat Ester (často nazývané “Kniha Ester”) v synagoze. Během čtení se při zmínce o Hamanovi hlučně hlučí a troubí, aby se “vymazalo” jeho jméno.
Purim je často slaven v duchu veselí, lidé si oblékají kostýmy a masky, aby symbolizovali proměnu a skryté zázraky, které se odehrály během příběhu Ester.

Je tradicí posílat jídlo a dary potřebným, známým jako “mašloach manot” nebo “šalach manot”, což je způsob, jak projevit solidaritu a šířit radost mezi komunitou. Židovská tradice vyžaduje, aby lidé během Purimu darovali almužnu chudým a potřebným jako součást oslav. Během Purimu se připravují a konzumují tradiční pokrmy, jako jsou hamantaschen (trojúhelníkové pečivo s různými náplněmi) a kreplach (plněné těstoviny).

Kromě těchto svátků existuje ještě mnoho dalších menších židovských svátků a svátků významných pro určité skupiny židů. Například Tu Bišvat, také známý jako Nový rok stromů nebo Svátek stromů, slaví židovský svátek přírody a zemědělství. Tento svátek se slaví 15. ševatu, tedy v době, kdy začíná nový rok pro stromy v Izraeli, obvykle v lednu nebo únoru. Tu bišvat je oslavou přírody a stromů, které hrají důležitou roli v židovské tradici a symbolice. Tento svátek má své kořeny v biblických zákonitostech týkajících se zemědělství a desátků. Na Tu bišvat se tradičně konzumují různé druhy ovoce, zvláště sedm druhů, kterými je Izraelská země biblicky spojována: pšenice, ječmen, réva (hrozny), fíky, granátová jablka, olivy a datle. Často se pořádají hostiny s ovocem a ořechy, které jsou spojeny s danou zemí. Některé komunity pořádají speciální seder, inspirovaný pesachovým sederem, na kterém se ochutnávají různé druhy ovoce a vína nebo šťávy z hroznů. Během sederu se čtou texty a zpívají písně, které oslavují přírodu, stromy a jejich důležitost pro život. Tu bišvat připomíná důležitost stromů a přírody v židovské tradici a povzbuzuje k ochraně životního prostředí a udržitelnému životnímu stylu. Má i jiný význam, a to spojení s kabalistickou tradicí: V 16. století přijali kabalisté v Safedu (dnešní Izrael) zvyk světit stromy a konzumovat ovoce jako součást mystického učení. Toto spojení s kabalistickou tradicí dodalo Tu bišvatu další duchovní rozměr a přispělo k rozšíření jeho oslav.

Dalším významným svátkem je Tischa be-Av, který se slaví v den, kdy byl zničen druhý jeruzalémský chrám. Tento svátek je časem smutku a introspekce, kdy se židé modlí a připomínají si tragické události v židovské historii.

V posledních letech se staly významnými také svátky spojené s izraelskou státností. Jedním z nich je Jom ha-cma’ut, Den nezávislosti Izraele, který se slaví 5. ijaru. Tento svátek připomíná vyhlášení nezávislosti Izraele v roce 1948.

Dalším svátkem je Jom ha-Zikaron, Den památky na padlé vojáky a oběti teroristických útoků, který připadá na den před Jom ha-cma’ut. Během tohoto svátku se židé modlí a připomínají si všechny, kteří položili své životy za bezpečnost Izraele.

Židovské svátky jsou důležitou součástí židovského náboženského a kulturního dědictví. Tyto svátky připomínají židům důležité události v jejich historii a kultuře a umožňují jim uctít památku svých předků a tradic.

Moderní židovství a tradiční svátky

Moderní židovství má různé podoby a může být interpretováno různými způsoby. Nicméně, obecně lze říci, že vztah moderního židovství k tradicím a oslavám je v mnoha případech komplexní a vyvíjí se v průběhu času.

Někteří lidé se při oslavách tradičních židovských svátků drží přísně tradičních pravidel a rituálů, zatímco jiní upravují tyto oslavy tak, aby lépe vyhovovaly jejich životnímu stylu a přesvědčení. Existuje také mnoho lidí, kteří se snaží najít rovnováhu mezi tradičními a moderními prvky při oslavách židovských svátků.

Někteří lidé se také snaží oslavovat židovské svátky způsobem, který reflektuje jejich hodnoty a přesvědčení, ačkoliv může být odlišný od tradičních zvyků. Takové oslavy mohou zahrnovat nové prvky, které mají vztah k modernímu židovství, jako jsou nové formy hudby, umění a technologie.

V každém případě je důležité, aby si každý jednotlivec vytvořil svůj vlastní vztah k tradičím a oslavám a aby si uvědomoval důležitost udržování židovské tradice a kulturního dědictví. Je také důležité udržovat dialog a diskutovat o různých přístupech k židovským tradicím, aby se mohla tato tradice a kultura přenášet na další generace a mohla se rozvíjet v souladu s moderním světem.

Židovské svátky v umění a kultuře

V průběhu dějin bylo mnoho umělců, kteří se ve svých dílech vyjadřovali k židovské tradici a kultuře. Jejich díla zahrnují malby, sochy, literaturu, hudbu a film. Je tak i mnoho uměleckých děl, která zachycují židovské oslavy a svátky. Tyto umělecké práce zahrnují různé druhy média, včetně malby, sochy, fotografie, filmu a literatury. “The Seder” od Marc Chagalla – olejomalba zobrazující sedermahl během svátku Pesach. “The Kabbalist” od Anselma Kiefera – obraz zobrazující mystické aspekty židovské víry během svátku Sukot. “The Jazz Singer” z roku 1927 – filmová klasika, který zachycuje příběh židovského zpěváka, který se snaží skloubit svou kariéru a tradice svého náboženství. “The Chosen” od Chaima Potoka – román, který popisuje vztah dvou chlapců z různých židovských komunit a jejich zážitky z oslav svátků, jako jsou Pesach a Jom kipur. “Tevye and his Daughters” od Sholoma Aleichema – soubor povídek, které popisují život a oslavy v židovské obci ve vesnici v Rusku, z nichž vychází slavný muzikál Šumař na střeše – “Fiddler on the Roof” od Jerryho Bocka a Sheldona Harnicka.

Arnold Schoenberg (1874-1951) byl rakouský hudební skladatel židovského původu, který složil několik děl s židovskými tématy, jako je “Moses und Aron,” opera založená na biblickém podobenství. Leonard Cohen (1934-2016) byl kanadský zpěvák, skladatel a básník židovského původu, který ve svých textech a básních často reflektoval židovské náboženské a kulturní motivy.

Elie Wiesel (1928-2016) byl rumunský spisovatel, profesor a politický aktivista židovského původu, který ve svých literárních dílech, jako je “Noc,” zpracovával své zkušenosti z holokaustu a židovské tradice. Isaac Bashevis Singer (1902-1991) byl polsko-americký spisovatel židovského původu, který psal povídky a romány zasazené do světa východoevropských židovských komunit. Jeho díla často zkoumala náboženské a morální otázky. Psal v jidiš a jeho dílo bylo oceněno Nobelovou cenou za literaturu v roce 1978. Slavný je i Amos Oz (1939-2018) – Izraelský spisovatel, jehož díla se často zaměřují na židovský život v Izraeli a zkušenosti židovských imigrantů.

Jejich umělecká díla a mnoho dalších ukazují, jak židovské oslavy a svátky ovlivňují životy lidí a jsou součástí židovské kultury a dědictví.